středa 16. května 2012

Odmlka

Už delší dobu jsem nenapsala příspěvek na náš blog. Nebyl k tomu vážný důvod, jen více práce spojené s příchodem jara. Večer obvykle padám únavou, usínám nad prvními otevřenými řádky. Tím se všem omlouvám, že v posledním době nekomentuji vaše příspěvky. A také hlavně děkuji všem, kterým nejsme lhostejní. Dostala jsem v poslední době několik e-mailů, co se s námi děje. Moc děkuji za zájem. Uvědomuji si při psaní těchto řádků, že váš zájem je větší, než zájem těch nejbližších z naší rodiny. Každý děláme chyby, ale zatrpklost a lhostejnost není řešením. Prostě s některými lidmi je opravdu těžká domluva, moc mne to mrzí. Obzvlášť, když se jedná opravdu o ty nejbližší.
Kromě fyzické únavy se dostavila také únava psychická. I když toho v poslední době zas tak moc neřeším, přesto jsem nějak vyčerpaná.  Obávám se, možná už předčasně, nástupu Sárinky do školy. Zatím vše spíš směřuje k tomu negativnímu než naopak. Za vším stojí opět finance. Místo dvou tříd (roztřídění dětí podle míry retardace) bude třída jen jedna. Místo dvou asistentů pedagoga (jeden pro neslyšící, jeden pro slyšící děti) bude jen jeden. Navíc, jak to tak vypadá, ve třídě budou jen samí hyperaktivní kluci, což beru asi jako největší prohru. Problém spočívá v tom, že Sárinka začala v poslední době napodobovat. Napodobování je velmi důležité pro její další sociální vývoj. Napodobuje ale jen holčičky. Ve školce si vybrala tu nejchytřejší a nejhodnější holčičku Zuzanku. Jednu dobu se do ní i jakoby převtělila. Místo Sárinky jsme měli doma Zuzanku. V určitém smyslu to byla veliká pomoc, protože Zuzanka byla naše vodítko. Stačilo říci Zuzanka a Sárinka šla tam, kam nechtěla, dělala věci, které dříve odmítala. Takže v poslední době pozorujeme všechny holčičky. Na zastávce zkoumáme jejich školní tašky, pitíčka, v autobuse musíme sedět co neblíže, přesedat si na jejich místa.  Ze všeho toho usuzuji, že potřebuje sociální kontakt s vrstevníky, hlavně holčičkami. Jenže to není zase tak jednoduché. Sárinka ještě není schopná plnohodnotné hry, což každou holčičku spíš po krátké době omrzí. Snaží se o hru, ale ta je jen jednoduchá. Omezuje ji v tom také  malé slovní vyjadřování.

V tomhle směru cítím ze strany školy do budoucna velké omezení. Musím věřit na zázraky a doufat v nějaké pozitivní změny. Život je jedna velká neznámá, tak uvidíme.
                                               Panáček ze školky.
                                     Srdíčko s pusou pro maminku.
                Lukášek vyrobil v keramice krásné domovní číslo. Už visí.


 
                                  Táta to prostě bez Sárinky neumí.

                                       To hrabání ale byla dřina.
                        Teď už jen uhlídat před housenkami a slimáky.



                                                         U tety.

                                                 Trochu zábavy.

                                                     Návštěvník.


                         Lukášek astronaut. Teda doufám, že je to Lukášek.




                                              Po práci odpočinek.

                                               Přeji hezké dny.

18 komentářů:

  1. Leni, TAK MOC RÁDA VIDÍM ČLÁNEK. Nakukovala jsem, těšila se, ale zároveň jsem si říkala, že ten kdo nepíše, má lepší nebo důležitější věci než sedět u pc.
    Tak to shrneme děvče:-)) Úžasně vypletý skleník:-))))
    Záchvat smíchu nad identifikací kosmonauta:-)) Sárinky našpulená pusa:-)) Ale třešničkou je ta sladká fotka z Kocourkova - to se tu ozvalo jen to infantilní JÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ:-)))
    Leni, to s tím napodobováním, stejný problém měla jedna známá se synem, Jíra to taky dělal a bohužel nejvíc po postižených (ti mentální se bohužel napodobují nejlépe).
    Četla jsem to i v letáku o autismu i aspergeři kupodivu, že se "převtělují", pod jiným jménem mají i jinou povahu zájmy vyjadřování...chceš tu knížečku poslat?
    Ale snad bude dobře, že se jen "opičí", leni mě takhle díky opičení přišli na to, že mám nosit brejle!!! Kamarádka psala drobně, já začala taky a už to bylo, a že těch dioptrií nemám málo...
    S tím jedním asistentem to je masakr, zvlášť když píšeš, že tam jsou samí hyper. Mluvili jste nějak s vedením školy, jako jestli jste se tam sešli všichni rodiče? Naše asistentka teď skoro 14dní marodila (od nervů!!!!!!), je to děs, nevděčná odměna za tak vděčnou a pro nás důležitou součást školy...škola nedostala peníze nebo co se stalo?
    Mrzí mě, co čtu o rodině a pochopení. U nás je to tak nějak míchané - ANO VÍME ŽE JE JINÝ (diagnóza se fakt zhoršila, z VFA je AS středně až nízko f.), ale PROČ HO POŘÁD NAPOMÍNÁŠ?!
    Shodly jsme se se školou, s Aplou i s psychiatrem, Kuba fakt bohužel reaguje na ráznější režim a naši to pořád nechtějí pobrat, ale tuším že v porovnáním s Tvou situací je to pořád fajn.
    Leni, jestli chceš, zase budu na emailu.
    A co ty zoubky? JÁ V TOM VŠEM BLBÝM DODNES DĚKUJU, že ta narkóza nic nepřivolala!!! Jupí jupí! Toho jsem se bála nejvíc.
    Leni, moc na vás myslím. Pa Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojek Magdi, zoubky zatím v pohodě. U zubaře jsme už byli celkem 3x. Jedno trhání, dvoje plombování, jedna návštěva bez zákroku. Je to vždy boj s množstvím odměn, ale dá se to. Já držím nohy, Mirek tělo a ruce, sestřička hlavu. Zatím ji ještě udržíme, ale máme co dělat.
      Jinak ohledně školy? O tom bych se rozepsala více, ale asi raději na e-mail. Jinak moc zdravím Kubíka a děkuji za komentář.

      Vymazat
    2. No Leni, já nemám slov! Nevím jak to sesmolit do věty, že je Sárinka úžasná, i když to úžasný zážitek jistě nebyl. No já smekám, to jste mě překvapili!!!
      Měla bych spoustu otázek, jak Sárinka reagovala potom, když bylo hotovo. Nevyčítala vám to?
      My byli po narkóze na kontrole a zuby už se derou ven, je jasné že nebude mít úplně krásné rovné, ale hlavní je, že už lezou.
      A to jste u jaké doktorky? Nebo je to ten pan doktor, jak jste u něj i vy, jak jsi kdysi psala?
      Na tu přednášku se Leni zeptám, slibuji!
      A napiš kdykoli, budu moc ráda, ať vím, jak se máte, že jste zdraví! A co Morek a práce, a Luki a škola...
      Moc vás zdravíme a vzpomínáme:-)
      Magda

      Vymazat
  2. Leni, pro malé pousmání - Kuba te´d běžel chodbou a bouchl se do hlavy:
    "Au to bolí to bolí, asi jsem si polámal myšlenky":-))
    Tak pa, jdeme se učit a pak mě zase porazí ve hře na slova. Jo a za pololetní vysvědčení dostal ty padací opičky, je to super na motoriku a soustředění:-)
    Magda

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný fotky !
    A Sárinka-zedník nemá chybu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Napsala by jsi mi, prosím, na sebe email?
    kontakt mám někde na blogu
    díky :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Leni, taky jsem rada, ze jsi zase on-line.:-) Jsou to tedy zase spis same starosti, nez radosti...hlavne ta skola. S tim asistentem...Sari ma prece narok na sveho asistenta, nebo ne? Jeste to zkuste poresit. Fotky jsou tak pohodove.:-)) Pokochala jsem se detmi i zviratky.:-)Drzte se. Srdecne zdravi Jana

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem rád za příspěvek, už jsme si dělali obavy co se u Vás děje :-). Psychická únava je u nás také na dením pořádku :-), pořád se musí něco řešit a nic nejde jednoduše.
    S tou školou je to škoda. Bohužel, peníze jsou až na prvním místě a to platí dneska všude :-(. Třeba se škole podaří sehnat peníze i na dalšího asistenta, ještě je trochu času.
    Je ale moc fajn, že Sárinka napodobuje jiné holčičky. To si myslím je pro Autíka obrovský pokrok!
    Jinak pěkné fotky, to domovní číslo je bezva nápad a vypadá moc pěkně. Sárince to jako zedníkovi také sluší :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mišíku, ta pochvala by jistě byla milá a potěšující, kdyby autík napodoboval např. hru s nádobím, hru se sourozencem, sport atd...ale pokud se "převtěluje" a utíká do identity někoho jiného, JE TO NAOPAK PROBLÉM:-(
      A.K.

      Vymazat
  7. Ahoj...fotky z Kocourkova jsou nádherné, kočka v záhoně taky. Líbí se mi, jak Sárinka napodobuje a jak pomáhá, je moc šikovná. krásné jarní dny celé rodince. M

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Lenko, jsme na tom podobně, nestíhám nic číst a ani psát. Ale u nás je změn celkem dost, měla bych se taky odhodlat. :-)

    Napodobování je super! A s tou školou to snad zvládnete. Zkus se porozhlédnout po nějakém kroužku, kam by mohla Sárinka chodit a byly tam holčičky. :-)))

    OdpovědětVymazat
  9. Leni, v polovině června vyjde další knížka od APLY "Nedávejte do hrobu motýla živého". Tahle je skvělá v tom, že to jsou příběhy lidí kolem autistů. Ještě neuvedli cenu, ale třeba by se Ti to zalíbilo.
    Naše třídní učitelka si vzala souhlas a má Kubíka natočeného a jeho obrázky vezme na přednášku do Olomouce!!! Je tam pozvaná od Aply, ale nevím, jestli to bude jen pro odborníky nebo i veřejnost...Zeptám se, chceš?
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojek Magdi, předem moc děkuji za upozornění na knížku. Na přednášku jsem se ptala v JANu a nic nevědí, takže jestli je to ještě aktuální, ráda bych na ni zašla. Díky.

      Vymazat
  10. Dobrý den,
    pročítám si už delší dobu Váš blog, beru z něj informace, kterých je tu spousta, máme synka 5 let, má vývojovou poruchu řeči, k tomu je toho ještě daleko víc. Dělám pro našeho synka i úkoly doma, některé jsem si půjčila z Vašeho blogu. Chtěla jsem se prosím zeptat ještě touto cestou, hodně pracovních věcí na vyrábění jsem dřív používala taky od maminky, co má blog pro Šíšu, jen je teď zablokovaný, jestli by nešlo přes Váš blog se prosím dostat do blogu pro Šíšu!Předem děkuji moc za informaci!!!Vlaďka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezký den Vlaďko, předem děkuji za návštěvy mého blogu. Asi vás moc nepotěším, ale respektuji rozhodnutí Šíšovy maminky, měla k uzavření blogu jisté důvody. Bohužel nejste jediná, která by Šíšův blog dále ráda navštěvovala. Přesto bych vám ráda nějakým způsobem pomohla. Kontaktujte mne prosím na e-mailovou adresu 007lenulka@seznam.cz

      Vymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  12. dobrý den, máte krásnou rodinu... Taky to vypadá že to dobře zvládáte...já osobně mám ted u sebe podezření že mám aspergrův syndrom. je mi 22 let a rodiče mě předelali z rozeného leváka na praváka. To mi ted způsobuje tak velké deprese že pravou rukou nic nemůžu a moje chování je také z velké míry zapřičiněno předělánním... ale pravděpodobně za to může úděl hemisfér... říkám si, třeba by mně ted netestovali, kdybych tenkráz zůstala psát levou rukou...

    OdpovědětVymazat